Ústřední postavou Hudebně taneční skupiny Sueneé je Sueneé a jeho láska k bubnům. K bubnování do všeho možného měl sklony už od dětství, až v roce 2006 jej uchvátily africké bubny jembe na workshopu v rámci ezoterického festivalu Miluj svůj život v Plzni. V dalším roce na stejném festivalu už na hudební workshop zlákal i tehdejší přítelkyni (současnou manželku) Martinu a na podzim už organizoval první Víkend v rytmu bubnů, čímž zahájil každoroční tradici.
Následovaly pravidelné bubnovací večery v Praze, jejichž tradice také pokračuje dodnes, a současně v roce 2009 se vytvořila z lidí kolem Sueneého Hudebně taneční skupina Sueneé, která začala fungovat vystoupením na naturistické akci v Aquaparku Čestlice a pokračuje dodnes bubnováním na různých společenských akcích, o nichž si zprávy můžete přečíst na stránkách Víkend v rytmu bubnů.
Stálí členové skupiny jsou Sueneé a jeho manželka Martina, a k nim se průběžně přidávají naši milí hosté...
Jsem duší Hudebně taneční skupiny Sueneé, a to už od roku 2009.
Vytvářím bezpečný prostor pro lidi, kteří si chtějí spontánně zahrát, zatančit a zazpívat.
Dodávám jim odvahu a zprostředkovávám prostor pro jejich realizaci.
Rád spojuji lidi, kteří mají něco společného - třeba lásku k hudbě, zpěvu a tanci či rytmu. Nabízím nevšední zážitky prostřednictvím bubnování a hudby i pro lidi, kteří jsou jinak hudbou nedotčeni a nikdy na nic nehráli.
Tvořím most mezi "já neumím" k "já hraju"... u toho se skvěle bavím já i účastníci. Pomáhám skupině jednotlivců, kterými jsme na začátku akce, se v jejím průběhu spojit a vytvořit jeden velký orchestr, který jednotně dýchá. Je to úžasný zážitek spojení a naladění. Rozdávám lidem radost!
Druhá stránka mé osobnosti je povolána k vytváření internetových stránek a příležitostnému lektorování seminářů systemických konstelací.
Od roku 2007 spontánně hraju na africké bubny jembe a od roku 2009 také na koncovou píšťalu. Svého manžela Sueneého doprovázím při hudebních vystoupeních a workshopech. Mým koníčkem je výklad zenového tarotu a také píšu články o tom, kde a pro koho jsme hráli. Úvahy o životě vkládám do svého blogu.
Hraní na jembe a koncovku pro mě znamená seberealizaci a sebevyjádření, čas strávený se stejně naladěnými lidmi, můžu projevit svou tvořivost... a všude kolem je báječná atmosféra, jednoduše rezonujeme a jsme naladění. Je to svým způsobem forma relaxace.
V roce 2007 jsem se čirou náhodou ocitla v jedné čajovně na bubenické jam session, kde mi půjčili buben a pobídli mě ke hře. Z počátku bylo pro mě hrozně těžké se úplně uvolnit a nechat se unášet proudem zvuků a co víc! Přidat tam ještě něco svého, co by synchronně zapadalo do celkového ladění bez zbytečně rušivých "mimoúderů". Přece jen se mi to podařilo, ale pokaždé jen na pár okamžiků. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že se mi konečně daří, jsem pocítila velkou radost! A v zápětí jsem se úplně ztratila a vypadla z rytmu. Přesto ta zkušenost, že se dokážu naladit na vlastní nitro a díky tomu souznít s okolím ve mě zůstala a slíbila jsem si, že najdu lidi, se kterýma to budu moci trénovat.
Příležitost přišla o necelé tři roky později. Objevila jsem inzerát s pozváním na bubnování v čajovně s možností zapůjčení bubnu. Přihlásila jsem se a hned první sezení s bubnováním v šeru při svíčce mě hluboce oslovilo. Od té doby se v podstatě pravidelně účastním těchto srazů a také workshopů, které Sueneé pořádá.
Cítím, že s postupem času se posunuji dále i já a přecházím také ke zpěvu a především k tanci, což je celoživotně moje srdeční záležitost. Hudebně taneční skupina Sueneé mi dává velkou možnost se v bezpečném prostředí otevřít, uvolnit a prezentovat vlastní dovednosti. To považuju za opravdový přínos, protože takto získané zkušenosti je možné aplikovat i v ostatních sférách života a mě osobně to hodně baví.
Ke spontánnímu bubnování jsem se dostala přes svou kamarádku Martinu Vavrochovou, které mě seznámila se Sueneém a jeho Hudebně taneční skupinou Sueneé. Nikdy předtím jsem nebubnovala ani nehrála na jiný hudební nástroj, a proto mě nadchlo, že mohu bubnovat bez předchozích zkušeností a ono to velmi dobře funguje.
Bubnuju pro potěšení a uvolnění, a také mě baví zpívat, i když se ještě trochu stydím.
Ráda se účastním akcí Hudebně taneční skupině Sueneé kvůli nenucenosti a lidskosti všech zúčastněných. Dávají člověku prostor pro experimentování a zkoušení svých možností. Je to jedno z mála míst v dnešní době, kde si člověk může připadat přijatelně bez předstírání. Opravdu oceňuji velikou lidskost, která touto skupinou dýchá.
Jak se představit? Jsem žena, co miluje prostor a tvořivost ve všech jejích podobách. Tanci, zpěvu, tvořivých aktivitách.
K bubnům jsem se dostala před pár lety při hledání "toho, co pomůže" - mně i dětem, s kterými jsem jako ergoterapeutka pracovala.
Protože ráda hraju na cokoliv, co vydává zvuk, oslovilo mě právě propojení mé profese a hudby, rytmu. Kromě bubnu hraju i na chřestidla, tibetskou mísu, skleničky, hrnečky, dřevěnou žábu... a užívám si to.
Spontánní bubnování je pro mě způsob projevu, jak se bezpečně odvázat, setkat se s podobně laděnýma lidičkama, předvést se a být viděna :-) Relax a dobití baterek.
